George C. Scott nebyl vždy panovačnou postavou na obrazovce, kterou si pamatujeme. Narodil se v roce 1927 ve Wise ve Virginii a vyrostl nedaleko Detroitu. Jeho drsný hlas mu sloužil více než čtyři desetiletí ve filmu. Ale cesta k tomu stát se intenzivním charakterním hercem nebyla ani zdaleka hladká. Sloužil u námořní pěchoty na konci 40. let a poté navštěvoval University of Missouri. Tam studoval žurnalistiku a dramatické umění.
Pak začaly těžké dny.
Počátek padesátých let byl těžký. Scott pracoval na nekvalifikovaných pracích, aby přežil. Vzal všechny televizní a repertoárové divadelní role, které našel. V roce 1957 se cítil jako naprosté selhání. V Hollywoodu ještě nebyl. Byl operátorem strojů IBM.
Bod obratu jako Richard III
To se změnilo v roce 1957. Joe Pap ho pozval, aby hrál hlavní roli v inscenaci Shakespearova Richarda III. Role se stala kritickým triumfem. Kritici byli potěšeni. Jeden newyorský recenzent ho nazval „nejzlejším Richardem III, jaký kdy lidské oči viděly“. To bylo uznání, na které Scott tak dlouho čekal.
Od té chvíle se jeho dráha změnila. Dostal řadu kvalitních rolí. Následovaly Off-Broadway produkce. A za nimi je samotná Broadway. Obsluha stroje IBM už tam nebyla. Na jeho místo byl muž, který definoval intenzivní filmové umění na dalších čtyřicet let.
Proč to trvalo tak dlouho? Pravděpodobně proto, že Scott odmítl dělat kompromisy. Pracoval v dělnických profesích. Čekal. A když přišla šance, nehrál jen roli. Úplně ji ovládl.
Scéna byla připravena. Filmová kariéra se chystala rozjet. Základ ale položila až divadelní práce.
Legenda, která odmítla Oscara a ukradla scény svým mlčením
Richard Scott nechtěl jen vyhrávat ceny. Považoval je za ztrátu času. Už po svém filmovém debutu ve westernu „The Hanging Tree“ z roku 1959 si ho všimli. Jeho druhá role? Lepkavý asistent státního zástupce v Otto Premingerově Anatomii vraždy. Získal nominaci na Oskara v kategorii Nejlepší herec ve vedlejší roli. Kritici tvrdili, že krade pozornost Jamese Stewarta. Scott to udělal jen tak, že seděl na židli. Jen se díval. Jeho oči udělaly všechnu práci.
Následoval film “Rebel” (The Hustler, 1961). Hrál gamblera Berta Gordona. Další nominace. Scott ji odmítl. Věřil, že konkurence mezi herci ponižuje profesi. Tohle byla jeho pozice. O několik let později nebyl nominován za roli opičího generála Bucka Turgidsona ve filmu Dr. Strangelove. Kubrickova satira nepotřebovala nominaci, aby se stala legendární.
Odmítnutí ceny, vítězství dědictví
Šedesátá léta byla rušná. Scott se dostal na jeviště na Broadwayi. V Hollywoodu hrál ne více než jeden film ročně. Hrál Noaha ve filmu “Bible” (1966). Byl podvodníkem ve filmu “The Flim-Flam Man” (1970). Hrál ve filmu “Petulia” (Petulia, 1968). Rok 1970 ale vše změnil. Ujal se role generála George S. Pattona ve filmu Patton.
Scott opět odmítl nominaci Akademie filmových umění a věd. Akademie tomu nevěnovala pozornost. Stejně mu dali Oscara. Byla to mistrovská práce. Byli znovu nominováni na The Hospital (1971). Tuto nominaci mu vynesla Chayefského satira Padie. Scott politiku ignoroval. Jen si hrál.
Menší role, větší kultovní status
Poslední tři dekády jeho kariéry? Žádné kasovní hity. Scott preferoval menší filmy. Chtěl prestižní režiséry. Chtěl dobře napsané scénáře. Výsledky jsou nyní považovány za kultovní klasiku.
- „They Might Be Giants“ (They Might Be Giants, 1971)
- „Den delfína“ (Den delfína, 1973)
- „Islands in the Stream“ (Islands in the Stream, 1977)
- „Film, film“ (Film, film, 1978)
- „Hardcore Movie“ (Hardcore, 1979)
“Scott se v posledních třech desetiletích své kariéry objevil v několika málo kasovních hitech, raději se objevil v menších filmech s prestižními režiséry a dobře napsanými scénáři.”
Jeho pozdější léta byla definována televizí a newyorským divadlem. Kino ustoupilo do pozadí. Broadway ho viděla ve Strýčku Váňovi (1973). “Smrt prodavače” (1975). „Sly Fox“ (Sly Fox, 1976). Televize nám dala Jane Eyrovou (1970). „Cena“ (The Price, 1971). “Oliver Twist” (1982). “Vánoční koleda” (1984). “Poslední dny Pattona” (1986). “12 rozhněvaných mužů” (1997).
Jeho poslední rolí byla televizní verze filmu „Zdědit vítr“ (1999). Znovu se setkal s Jackem Lemmonem. Jeho bývalý herec ve filmu 12 Angry Men. Muž, který se vzdal konkurence
