Prostor se zdá být obrovský a prázdný, ale absolutní tma je ve skutečnosti poměrně vzácná. Přestože se noční obloha zdá černá, vesmír je prostoupen slabou září vzdálených hvězd, rozptýleného prachu a dalších forem záření. Ale kde jsou nejtemnější místa v naší sluneční soustavě a mimo ni? Odpověď je složitá, protože samotná definice temnoty je nejednoznačná.
Definice temnoty ve světelném vesmíru
Skutečná tma není jen nepřítomnost viditelného světla. Elektromagnetické spektrum sahá daleko za hranice toho, co naše oči vidí, včetně gama záření, ultrafialového a infračerveného záření. Tyto vlnové délky se dotýkají téměř všeho, což znamená, že vesmír jako celek je docela svítivý. Při zaostření pouze na viditelné světlo však určité oblasti vynikají extrémní temnotou.
Nejtemnější objekty: Nízké albedo a absorpce světla
Temnost objektu se měří jeho albedem – zlomkem světla, které odráží. Ideální zrcadlo má albedo 1 a odráží veškeré světlo, zatímco dřevěné uhlí odráží pouze 4 %. Několik objektů v naší sluneční soustavě i mimo ni vykazuje výjimečně nízké albedo, což je řadí mezi nejtmavší známá místa.
Jádro komety Borrelly (19P/Borrelly) drží rekord jako nejtmavší objekt v naší sluneční soustavě, který odráží méně než 3 % slunečního světla. Podobně exoplaneta TrES-2 b, zahalená v parách sodíku a oxidu titanu, odráží méně než 1 % světla. Pro srovnání, Země odráží asi 30 % slunečního záření.
Černé díry: Zachycené světlo, ale ne absolutní temnota
Černé díry, proslulé svou gravitací, se zdají tmavé, protože zachycují světlo procházející jejich horizontem událostí. To však neznamená, že jsou zcela bez světla. Ve skutečnosti intenzivní gravitace ohýbá časoprostor, což způsobuje, že světlo víří a zahřívá se, než zmizí. Ponoření do černé díry není sestup do nicoty, ale ohnivý, oslepující konec.
Blokování světla: stíny a prachové mraky
Tma může být způsobena i fyzickými překážkami. Krátery na pólech Měsíce a Pluta zůstávají v trvalém stínu, nikdy se jich nedotkne sluneční světlo. Hustá prachová mračna, známá jako molekulární jádra nebo Bokovy koule, blokují téměř veškeré viditelné světlo z okolních hvězd a jeví se jako „díry na obloze“. Ačkoli jsou tyto mraky neviditelné pouhým okem, v infračerveném světle slabě září a prozrazují jejich přítomnost.
Nejvzdálenější kouty: Vzdálená temnota
Nejhlubší temnota leží v nejvzdálenějších končinách vesmíru, daleko od jakéhokoli zdroje světla. Teleskop NASA New Horizons pořídil snímky těchto vzdálených oblastí a odhalil, že jsou desetkrát tmavší než blízko Země. I zde však zůstává slabá záře prostoru.
Zajímavé je, že Země zaujímá relativně temnou dutinu v Mléčné dráze, což nám umožňuje nerušený pohled do vesmíru. Toto jedinečné postavení mohlo být rozhodující pro rozvoj astronomie.
Absolutní tma je nakonec iluze. Prostor není nikdy skutečně černý, ale spíše spektrum slabé záře a skrytého světla. Nejtemnější kouty vesmíru nejsou prázdnoty, ale místa, kam se světlo snaží dostat a kde je naše vnímání temnoty nejhlouběji ohroženo.
