Ambiciózní německý průmysl zeleného vodíku je v kritickém bodě: poptávka zaostává za výrobní kapacitou. Navzdory značným investicím do výroby elektrolyzérů, skladovací infrastruktury a mezinárodních partnerství trh neroste dostatečně rychle, aby ospravedlnil velkou expanzi. Hrozí, že tento rozpor vykolejí německé klimatické cíle a mohl by vést k miliardovým ztrátám investic.
Nerovnováha nabídky a poptávky
Závody jako Quest One poblíž Hamburku jsou připraveny vyrábět elektrolyzéry, stroje, které štěpí vodu na vodík a kyslík pomocí obnovitelné energie. Tyto závody však zdaleka nefungují na plnou kapacitu a Quest One musel kvůli nízké poptávce dokonce propustit 20 % německé pracovní síly. Hlavním problémem není nedostatek dodávek, ale to, že zelený vodík zůstává příliš drahý ve srovnání s alternativami získanými z fosilních paliv. V současné době výroba zeleného vodíku představuje méně než 1 % celosvětového objemu a pro snížení nákladů je zásadní jeho škálování.
Špatné priority a mezera v oboru
Hlavní překážkou jsou špatně nastavené priority. Odborníci jako profesor komunikace Christian Stöcker kritizují přílišný důraz na vodík pro neefektivní aplikace, jako je vytápění domácností a osobní vozidla, kde jsou tepelná čerpadla a elektrická vozidla mnohem životaschopnější. Zároveň průmyslová odvětví, která skutečně potřebují zelený vodík (těžký průmysl včetně oceli, chemie, lodní dopravy), nevytvářejí dostatečnou poptávku.
Věci komplikuje zapojení fosilních paliv a výrobců automobilů, kteří možná využívají vodík jako způsob, jak ospravedlnit další investice do stárnoucí infrastruktury. Volkswagen, majitel výrobce elektrolyzérů Quest One, dokonce uvažuje o prodeji svých vodíkových aktiv.
Infrastruktura v ohrožení
Německo masivně investuje do vodíkové infrastruktury: potrubí napříč severním Německem, podzemní zásobníky (jako ty, které staví Storengy Deutschland) a dokonce i mezinárodní dopravní sítě táhnoucí se až do Indie a Saúdské Arábie. Tato infrastruktura se však může stát zbytečnou, pokud se nezvýší poptávka. Přeměna vodíku na čpavek pro dopravu vede ke ztrátám účinnosti a nákupy ze zemí jako Chile nebo Namibie vyvolávají obavy ze zhoršení energetické nerovnosti.
Vládní podpora je životně důležitá
Německé vodíkové společnosti trvají na tom, že jediným schůdným řešením je vládní politika. Bez agresivní regulace a dotací by se celý průmysl mohl zhroutit. Naléhavost umocňuje dominance Číny ve výrobě elektrolyzérů (asi 60 % celosvětové kapacity) a nedávné zrušení projektů: za posledních 18 měsíců bylo zrušeno 52 nízkouhlíkových vodíkových projektů.
Závod s časem
Navzdory opatrně optimistickému pohledu lídrů v oboru, jako je Ivan Emelková z Vodíkové rady, je realita krutá. Společnosti nemohou čekat věčně na příznivý trh. Německá vláda, i když se stále hlásí k vodíku jako klimatickému řešení, již změkčuje své ambice kvůli vysokým nákladům. Příštích několik let určí, zda se německá sázka na vodík vyplatí, nebo se stane nákladným neúspěchem.
