Nebudu to skrývat. Mým zrcadlovým zadním oknem probleskl nepatrný střípek slávy. Před několika lety byl můj dům vybrán, aby byl uveden v pořadu HGTV „Curb Appeal: The Block“. Sedm dní za mnou kameramani chodili jako psi. Natáčeli každý můj pohyb. Každý vtip. Každý nervózní pohled.
Nejsem zasvěcenec z oboru. Jsem jen žena v domácnosti, která má na příjezdové cestě filmový štáb. Ale vím, jak se tato klobása vyrábí. Viděl jsem, jak fungují mechanismy. Není to magie. Toto je plán.
Kreslení před úderem kladiva
Výrobci nepřicházejí jen s objektivy. Přicházejí s určitým scénářem. Pro mou epizodu už hostitel John Gidding načrtl plán renovace. Věděl, co chce udělat, ještě než vkročil na můj trávník.
Přehlídka také udělala těžkou práci. Našli subdodavatele. Dostali jsme povolení. Udělali si rozvrh tak přesný, že s ním mohli řezat sklo. Pak si vyhradili týden na opravu toho, čemu říkali můj „zchátralý a nudný“ dům. Chtěli přidat „tolik potřebné kouzlo“.
Nebyl jsem úplně připravený. První den mě kameramanka Caryn Johnson (která je teď naštěstí kamarádka) natočila, jak stojím před mým bungalovem v dortové barvě. Vypadal jsem znuděně. Neokouzlující. Řekl jsem jí přímo do kamery, že mít na dvoře „mužnou ozdobu“, jako je John, „určitě zvýší mou důvěryhodnost v sousedství“.
Nesuďte. Byl jsem nervózní.
Umění netopýra
Producenti měli na mysli určité spiknutí. Věděli, kam by měla epizoda směřovat. Nečekali však jen na to, až se život projeví. Inscenovali scény.
V průmyslu se jim říká “bity”.
Vezměte si okamžik, kdy John ukázal své náčrtky. Vypadalo to jako spontánní událost. Seděl jsem na verandě. hraju na kytaru. Podívám se nahoru a předstírám překvapení, když John „náhodou“ prochází kolem.
Bylo to zinscenováno.
Ale tady je ten háček. Toto nebylo nikdy zapsáno do scénáře. Nebyly mi dány žádné řádky k zapamatování. Dali mi situaci. Moje reakce musela být skutečná.
“Beaty” se liší show od show. Curb Appeal zaujal poměrně poctivý přístup. Další reality show? Vlastně ne. Propadají se hlouběji do lži. Vytvářejí konflikty. Inscenují interakce, které vypadají organicky, ale jsou zcela prázdné.
Rozhovory a zpovědi
Pak jsou tu mluvící hlavy. Rozhovor.
Můj kameraman Caryn je nazval různými jmény. “Candy” (candids). “OTF” (on-the-flies – on the go). Nebo „VOX POPs“ (vox populi). Je to latina pro „hlas lidu“.
Nebyly to jen řeči. Diskutovali jsme o pokroku. Mluvili jsme o technických detailech. Divákům jsme rozebrali stavební proces.
Některé pořady, jako je The Real World na MTV, jdou ještě dále. Vytvářejí přiznání. Vypadají jako vlastní videa. Účastníci sedí v kabině. Stiskněte tlačítko. Mluví o svých pocitech.
To je trik.
Často je producent hned vedle vás. V zákulisí. Vede diskusi. Klade otázky. Tvoří vyprávění. Kamera je samozřejmě v soukromé oblasti. Ale ovládání je totální.
Je to pravda?
Bylo to pro mě skvělé. Posádka byla nohama na zemi. Přednášející byli v pohodě. Finální úprava skutečně odpovídala tomu, co se stalo. Zdálo se to spravedlivé.
Ale ne všechna představení jsou tak čistá.
Reality TV je konstruovaná realita. To je odraz v zrcadle veselých domů. Sklo je skutečné. Obraz je zdeformovaný.
Pokud chcete vědět, jak funguje iluze. Jak vás nutí věřit, že všechno se děje náhodou. Pokračujte ve čtení. Zbytek tajemství je skryt na další stránce.
